nuans

Collection of different things which in my opinion are interesting.
contact me_Michaela Burcakova_graduate of the Academy of Fine Arts in Prague_I work for Sons&Daughters, but i also work as a contributor at Inspire magazine and Design Magazin_this blog is also my master's thesis_a short message to all artist and designers, feel free to send me your work if you want me to post it on this blog_nuansoffice@gmail.com

/

BUBBLES. “SWING’ND ROLLS & BUBBLES”, 2012, CURATED BY NOËLLE TISSIER, CRAC LANGUEDOC-ROUSSILLON, SETE, FRANCE

Concrete, glass and metal, variable dimensions, 2012

ARTIST: Morgane Tschiember

Nuans

                Nuans jako jemný odstín

Na začátku interpretace diplomové práce Nuans byla dedukcí úvaha sestávající z různých neúplných kategorií. Malý výsek, zlomek a okamžik jako definice uměleckého odboru/díla, který je neúplný, protože se zbytek nezachoval, nebo je nedokončený. Téma měla část celku, v níž detaily byly spletité. Univerzum věcí, které se daly vysvětlit v podobě křehkého neuchopitelného fragmentu - znamenaly ocitnout se v pasti vizuálního vnímání a nepohodlných zkušeností.

          Avšak - co to v takovém případě znamená ocitnout se v pasti? Jedná se o vizuál, nebo hloubku stanovené věci?

Reaguji na první z úvah Miroslava Petříčka z knihy Myšlení obrazem, kde vzpomíná, že „v pasti se můžeme ocitnout například tehdy, když se za každou cenu snažíme obrazy, podřídit tomu, co říkají, jakoby ukazování bylo totéž co výpověď.”

Zkušenost z pozorování lidí vypovídá právě o koncentraci na určitý vizuál jako projev. V takovém případě se jednoduše můžeme ocitnout ve slepé uličce, uličce krátkozrakosti. A kterou se vynasnažím následně vysvětlit.

          Krátkozraký vidí dobře do blízka a špatně do dálky.

Přirozený celek instalace zpočátku tvořila podstatně nejkřehčí dominanta, v podobě malého výseku, nebo části celku. Filozofie znaků, kterou vzpomínám je spojována prací s křehkým želatinovým materiálem. Práce, ve které jsem časem vytvářela neuchopitelné a nepěstované vajíčka. Byly to objekty přehlédnutelné a pod silným zářením světla i lehce rozpustitelné. Některé umístěny pod křehkými plastovými fóliemi, které větrem a pohybem mohli všechno vyvrátit, změnit a nastavit jiný pochopitelný rozměr. V okamžiku mohlo všechno pominout. Jakoby nic.

Tento návrh byl silně aplikován na výraz estetiky každodennosti, stejně tak jako k metafoře krátkozrakosti.

„Všechno je tady. A co tu je, se jeví. A co se jeví, lze vnímat. Vždy a všude.” Nicméně známe dva základní optické prožitky, které jsou definovány v zásadní stati od Aloise Riegle. „Pohyb a pohled do blízka a klid a pohled do dálky.” Pohyb a pohled do blízka je vyvolán prudkým závanem větru, silným slunečním paprskům, živou bytostí, že třeba vidíme jen jeho malý výsek.

Kultivace myšlenky procházela od želatinových vajíček, až k pohrávání se s myšlenkou akumulace objektů do jednotného tvaru v křehkém podání a prostoru. K vytvoření média v podobě archy, nebo jakési reklamy, - protože reklama je především „obraz a plocha”, která v tomto pojetí přispívá jako forma umělecké sbírky a tedy jako „obraz skutečný, který neargumentuje, ale ukazuje”, mě vedla touha.

Ale „umění nás vyzývá k myšlenkové úvaze, a to ne za tím účelem, aby opět vyvolalo umění, ale aby se vědecky poznalo, co umění je.”

A právě taková idea spěje k filozofii „sbírky”, která by sloužila jako umělecké dílo v podobě „reflexe touhy” sběratele.

Dodatek_Nuans

  “Já jsem to udělal - omlouvám se - zasloužím si pochvalu nebo výtku”; vždycky jsem to já, ne nějaký nevědomý podnět, tlak prostředí nebo společnosti, tedy něco vnitřního, co má ovládá. (ať už něco vznešené nebo nízké, dobré nebo špatné). “

Hlavním smyslem, resp. motivem virtuální sbírky Nuans je soukromá virtuální sbírka, a to především v mimo uměleckém a mimo galerijním prostoru. Sbírka, která je neinstituciovaná, která znamená možnosti obsedantně - sentimentální vlastnosti, vlastnit. Ponechat. Sdílet. A to celé - virtuálně. „Virtuálně“ není opakem skutečného, ale aktuálního. Nuans je virtuálně přítomen, produkovaný jako umělecké dílo konceptuálního charakteru - stejně jako slova, či znaky. Znaky Nuans nejsou samy sebou předmětem, ale symbolem. Důležitým faktem Nuans je médium jako zprostředkovatel, protože takové umění je konceptuálním uměním internetu, ve kterém se něco koná, ovlivňuje okolí jako kulturní médium. Je to umění pro umění. Umění jako ultra-konceptuální sbírka na prolongované virtuální platformě - prostoru, která může být vnímána laicky jako sbírka odpadu, nebo jako „odpad důležitých předmětů” autora. A to v tom pojetí, že ne všechny virtuální předměty umění a umění v Nuans mají hodnotu. Ale zároveň se tou hodnotou stávají! Je to jakýsi paradox bytí v souladu s vybraným uměním. Podobně jako umění slepého v konceptuálním umění.  

 „Myšlenka se stala strojem, která dělá umění.” (Sol LeWitt)

Nevidí co má, ale ví co to je, co to znamená. Ví to cítit a žít tím, protože má. Nuans neproniká ze světa internetu. Nuans je jeho součástí stejně jako je internet součástí Nuans v internetovém umění. Je uměním v jakékoliv formě, protože používá prostředky tzv. Nových médií. Způsob realizace vystavení Nuans je krokem vyjádření v metafoře Nuans a jeho samotným výstavním gestem, kterým poukazuji na rozdílnost vnímání. Obecně.

Postavení Nuans do druhého významu a to do takového, že se stává jednotlivě jako stín/odstín - neviditelný a zároveň silně viditelný, má rozpor. Rozpor ve zmíněné krátkozrakosti vnímání a jednoduchosti, který determinuje rozpor mezi virtuálním blogem Nuans a jeho metaforicky - kritickém obratu jako smysl, tj. uměleckou ideu.

Jako základní charakteristiku díl Nuans je virtuální místo, ve kterém je vytvářena sbírka a tím je - síť. Realizována na www a otevřeně prezentována na internetové stránce tumblr. Z toho vyplývá první z vlastností, a tou je nemateriálnost, která souvisí s mimo galerijním prezentováním. Beztělesnost Nuans - a tedy jako bytost je vytvářena mnou - autorem Nuans, duševní činností způsobem sebevyjádření (myšlením apod.) To znamená, že kdybych mohla (čistě teoreticky) - a to mohu, protože jsem autor, recipient a odesílatel, se postavit do stínu Nuans jako „Předmět”, nebo již zmíněná „Osoba bytí” a nechala se tím pádem aplikovat ve znaku úcty do světa Nuans, to gesto by jen podpořilo fakt, že:

"Každá sbírka je svým způsobem sebevyjádřením sběratele a každá sbírka o sběratele mnoho vypovídá. Sbírám-li někdo sloni s chobotem nahoru nebe staré vánoční ozdoby, říká tým o sobě něco jiného než ten, kdo Sbírám staré palné zbraně nebe erotickou grafiku. Sběratel o sobě Sbírka vypovídá, aniž by to Měl v úmyslu. U některých sbírek je ale sebevyjádření silnější, explicitních a sběratel se na něm vědomého podílu. "(Michael Třeštík, Umění Sbírám umění)

To Gesto by znázorňovalo originální fakt, že sbírka umění Nuans vychází ze mě a bylo by to ve tvaru hádanky. Hádanky, která v podobě celkové instalace poukazuje na způsob interpretace, jakým hodnotíme umění, a která je rychlé přehlédnutelná a zapomenuta.

Nechci spojovat Nuans s uměním post-internetu, - úplně. Nuans nastiňuje, ale ne dostatečně. Je to verze, která samostatně může působit jen jako sbírka umění, ne jako samotné umění. Možná v daleké budoucnosti to bude jinak, možná sbírka zanikne, nebo se probudí v jiné podobě. Vše však závisí na úhlu pohledu, a to splňuje a umocňuje instalace. A ve které je důležitá stejně čistá visící plocha jako její odstín, tedy Nuans. A o tom to celé je.

Inspirace instalace Nuans tkvěla a stále i tkví ve všech publikovaných i nepublikovaných anonymních a neanonymních, známých i méně známých autorů publikovaných děl. Je to neustálý proces.

Na závěr

Pokud máme před sebou uměleckou internetovou stránku Nuans, je obtížné hned na okamžik říci, zda se jedná o umělecké dílo. Ovšem umělecká díla ve sbírce Nuans mají dvě možnosti vnímání. Jedním z nich je zmiňovaná touha a druhou variantou je posedlost. Posedlost vlastnit, uchovat, hlídat, kochat, velebit, nechat jen tak ležet na zemi jako paprsek světla, nebo stín křesla!

Je to nemateriální charakter internetového umění umělecké sbírky zpřístupněné neustálým krokem veřejnosti, která virtuálně není izolovaná, tím pádem není podřízená žádným otevíracím hodinám v galeriích, ale jako samotné umění je sférou výběru současné doby.

Krátkozrakým způsobem dominující detail, který ne nadarmo nechávám viset jako čistou plochu ve vzduchu, která v podstatě nezobrazuje nic, i když je výrazná v popředí, znamená však vrchol vnímání jakéhokoli výběru a tedy i ne/umění ve společnosti.

Text: Michaela Burcakovaimage

CHRISTOPHER GRAY


CG @ CHRISTOPHERGRAY.EU
+44 (0)777 295 3229

BERGER GRAY, 1ST FLOOR
191 SOUTHWARK PARK ROAD
BERMONDSEY
LONDON

http://christophergray.eu/

BlackMedia (Martin Bražina, Jakub Geltner, Viktor Vejvoda): realizace objektu na náměstí Budovatelů v Sokolově pro čtrnáctý ročník filmového festivalu Film Sokolov.

44 židlí GUNDE

Abnormální chování současné společnosti. Je to problém, nebo jen jakési klišé?

Počítat kočičí hlavy na ulici, opakovaně se vracet tam a zpět a kontrolovat zavřené a otevřené dveře či okna domů, nám může připomínat obsedantnost, která úzce souvisí s abnormálním chováním na sociálních sítích.

V současné době se stává společností virtuální svět – „hyperrealita”, která nabízí prostor pro komunikaci a hlavně projev. Buduje tvar běžných lidi, nebo vzhled jakési vizitky, která ne vždy může působit pozitivně a podle správné hodnoty charakterového výkladu osoby, často je to i odstrašující. Ano, „hyperrealita” nám může připomínat obsesi a kdo tvrdí, že ne, lže.

Ve virtuálním světě se stáváme - všichni - hosty a zároveň i diváky. Týká se to nahlédnutí hned po přihlášení, které vykonávají oči, mysl - do světa, který si vytváříme sami. Sami si vytváříme profil, který může a nemusí být totožný s reálnými zájmy a sami si vytváříme profil, který odpovídá našim podmínkám. Je to jako “Selfprezentace” sociálního “já”. Stáváme se objektem svého vlastního já. Jednáme vůči sobě, jednáme vůči druhým. Každý jednotlivec přiřazuje nebo nepřiřazuje (své) jednání k jednání druhému. Každý jednotlivec si přivlastňuje jednání druhého ke svému jednání. A každý jednotlivec podporuje jednání druhého - a, aby byl podporován jednáním od druhého, dává jednání význam pro toho druhého. Vzniká sociální interakce, která nemusí být upřímná, ale spontánní jako reflex.

Vzniká virtuální divočina v současné společnosti směřující k „multitaskingu” - takzvanému přepínání pozornosti na střídající se různé činnosti, které spolu nesouvisejí. Ty činnosti vedou k nesouladu a nesoustředění se. Po další je to i stres, zhoršování pozornosti a kvality krátkodobé paměti.

Šílená mánie fanatismu pohlcena sociálními sítěmi a familiární privátní publikace kdečeho, a hlavně - fotografií, názorů mladé generace, způsobuje dennodenní nonsens, připomínající hru. Někdy je to hra se sebou samým, kdy vzniká jako kdyby monolog čten pouze povrchně a povrchními, jindy je to hra, která ukazuje pravý zájem, charakter a hobby; a někdy, což je asi nejsmutnější, je hra na někoho jiného. To zapříčiňuje fakt abnormálního chování na internetu.

Pravdou zůstává, že abnormální chování lidí v této době – normality nenormality - vede ke komunálnímu odpadu. A to nechci nikoho deklarovat ani velebit. Je to apoteóza samoty, není možná normální, běžná, lidská, taktní, vychovaná, pravdivá komunikace z očí do očí. Tato doba je neuměním. Doba nerozvážnosti velkého sebevědomí, neskromnosti a souzení bez sebereflexe a opovrhování. Doba, kdy mladý člověk napodobuje život někoho jiného.

Problém, o kterém všichni víme, vidíme, sledujeme a přitom s tím nic neděláme. Je to jako vlna, kterou není možné zastavit.

 

text: Michaela Burcakova, 2014 

Paul Roxi (*1948)

Modlitba, nedatováno

Kombinované materiál

46 x 73 x 63 cm

Drei Wünsche,2006


-

PAUL ROXI (*1948) is an artist who chiefly draws his inspiration from European modernism. He graduated from Hamburg University in 1977 and continued to live and work in the city. His works have been presented at a number of solo exhibitions as well as together with other successful artists such as Phelan O’Hara and Joachim Elzmann. He made his Czech debut at Prague’s MIRO Gallery in the spring of 2012. Nearly all of the exhibited objects had a figure concealed inside them – some human, others animal or existentially symbolic.

PAUL ROXI (*1948) je umělec čerpající především z evropské moderny. V roce 1977 ukončil studium na univerzitě v Hamburku, kde v současné době žije a tvoří. Jeho dílo bylo představeno nejen na několika samostatných výstavách, ale také v doprovodu dalších úspěšných umělců jako např. Phelana O´Hary a Joachima Elzmanna. Na jaře roku 2012 se poprvé představil v České republice, v pražské Galerii MIRO. Téměř všechny vystavované objekty v sobě ukrývaly figuru, ať už lidskou, zvířecí, či existenciálně symbolickou.

http://galeriemiro.cz/

Jiří Kornatovský (*1952)

Imaginace lidské duše, 2011 / 12

mastný uhel na plátně, 143 x 430 cm

Meditace kresbou

-

JIŘÍ KORNATOVSKÝ (*1952) graduated from the Academy of Performing Arts in Prague (Alternative and Puppet theatre) and the Academy of Industrial Arts in Prague. In his painting experiences from the world of media in sharp atmosphere of visual sequences (picture shots) can be seen. He admires virtual idyllic atmosphere that does not lack the feeling of horror. The shape is sometimes transferred into grotesque picture. He works now as a pedagogue at the Secondary Clothing and Design School.

JIŘÍ KORNATOVSKÝ (*1952) studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, vyučoval malbu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze a na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zpočátku se inspiruje literaturou a poezií, vybírá si zvláštní tvary. Až posléze setrvává u organických symbolů vejčitého tvaru. Kreslí například grafitem komorní i monumentální kompozice založené na kontrastu tmavé a světlé barvy. Dominantní je umělecká modelace tvarů. Od 90. let vypracovává „stigmo-grafické soustavy“ s použitím rastru. Je zastoupen v Národní galerii v Praze a mnoha dalších sbírkách.

http://galeriemiro.cz/